Kralovické mumie

V dlažbě kaple Božského srdce Páně jsou dřevěné padací dveře, pod nimiž vedou cihlové schody do podzemní klenuté krypty. Po obou delších stěnách jsou umístěny rakve s pozůstatky těl členů rodiny Gryspeků, kteří původně odpočívali v rakvích kovových, jež však prý dal opat Kryštof Tengler r. 1668 rozlít a cín použil na píštaly do varhan v plaském kostele. Od té doby odpočívali Gryspekové v dřevěných otevřených rakvích opatřených letopočty 1612, 1618, 1622. Nyní jsou v rakvích za zasklenými víky. Florián Gryspek zde našel odpočinek roku 1588 a po jeho boku byla uložena manželka Rosina a 15 dalších členů rodiny. Hrobka byla otevřena poprvé až po stu letech a tehdy byla shledána jejich těla, uložená v cínových rakvích pozoruhodně zachovaná. Vznikla legenda o poslední hostině na Kaceřově, kde se měli všichni členové rodiny otrávit po konfiskaci jejich majetku v roce 1623.. Zachovalost těl v 19. stol vzbudila romantický zájem a vyvolala řadu pověstí o tragickém zániku rodu. Kdo však vskutku v hrobce odpočívá?

Odpověď na tuto otázku můžeme hledat ve starém popise kralovické hrobky od Antona Fischera, který ji navštívil ještě před úpravami (1.). Odnětím cínových krytů z rakví došlo k prvnímu poškození těchto starožitností, po němž přirozeně následovalo další. Je všeobecně známo, že na každé cínové rakvi či sarkofágu býval rytý ozdobný nápis a není pochyb, že gryspekovské rakve byly též bohatě zdobeny. Tím, že těla zůstala ležet v neoznačených rakvích, vzala za své i možnost identifikovat pozůstatky jménem zemřelého, věkem a datem úmrtí. Rakev s datem 1612 naznačuje, že nebožtík zemřel za vlády císaře Matyáše, zatímco smrt zemřelých v roce 1618 a 1622 může být spojena se stavovským povstáním a dobou pronásledování za Ferdinanda II. Prvním, kdo byl do této hrobky pohřben, byl zřejmě Florián Gryspek roku 1588, to potvrzují písemné zprávy a nápis na epitafu v mauzoleu nad hrobkou. O dětských mumiích lze právem soudit, že to jsou potomci Floriánových synů a že všichni, kteří zemřeli před rokem 1618, odešli z tohoto světa přirozenou smrtí.

Již v časopise Hylos z roku 1820 se vyjádřil Welleba o 18 tělech v kralovické hrobce, která tam odpočívají od roku 1612. Zřejmě toto datum spojil s údajem na jedné rakvi. V Sommerově Topografii z roku 1838 je uvedeno 16 těl. Ani jeden z uvedených autorů nepíše, zda do tohoto počtu patří i dětské mumie. Nyní ( 1848) obsahuje hrobka 5 mužů, 7 žen, hlavu a poprsí jednoho muže a jedno asi dvouměsíční dětské tělíčko bez hlavy. Vidíme tedy značný rozdíl v počtu uložených těl. V novější době byla velmi zchátralá hrobka pečlivě dána do pořádku, rozpadlé staré rakve byly nahrazeny novými z měkkého dřeva, některé mumie byly nově oblečeny a přeloženy do starých ještě použitelných rakví. To si sice zaslouží uznání, ale určit, kdo v rakvích leží, je ještě těžší než předtím.

  1. První rakev je žlutá, nová, z dubového dřeva ( první ve východní řadě od okna).Na hlavě této mumie spatřujeme kaštanové hnědé vlasy, předstupující bradku. Pod hlavou má kapuci z hnědého hedvábného sametu a jelenicový polštář vycpaný ovčí vlnou, jehož horní část je pokryta černým šátkem. V ní ležící je údajně Florián Gryspek….
  2. Ve druhé rakvi leží Rosina.. ( budu pokračovat v popise)
  3. Třetí rakev je rovněž nového původu z dubových prken a leží v ní mužská postava
  4. rakev je novějšího původu z dubového dřeva. Leží v ní mužská postava, považovaná za zámeckého kaplana. Na hlavě má kapuci z černého sametu, polštářek pod hlavou je z černého hedvábí, vlasy kaštanověhnědé barvy, na bradě něco vousů..
  5. rakev je stará z prken z měkkého dřeva, černě natřená. Leží v ní mužská postava, hlava, kterou kryje černý hedvábný baret, spočívá na bílém lněném podhlavníku. Korzet, do něhož je muž oděn, je ze žluté hedvábné látky s červenými a modrými vyšívanými kvítky se stříbrnými portami …Považuji tuto mumii za pozůstatky Blažeje Gryspeka, Václavova syna a dědice Nelahozevsi, který měl být s Varlichem z Bubna zapleten do zmatků v letech 1618 až 1620.
  6. stará rakev vypadá jako pátá. Leží v ní ženská postava, která má na hlavě kapuci z černého sametu. Šat je z černého hedvábí lemovaného sametem a zdobený černými šňůrami, odshora dolu otevřený, spojený se svrchním šatem s úzkými rukávy. Na nohou jelenicové vyšší boty s černými sametovými špičkami.Prázdné oční důlky, šklebící se rty, celkový zjev této ženy je děsivý.
  7. rakev je stará z prken z měkkého dřeva, černě natřená, u hlavy bíle napsaný letopočet 1618 a písmena M.G.+ Z.G. id est M.G. + Z.G. Leží v ní mužská postava, která je nyní považována za Václava, syna Floriána Gryspeka a který je mu také podobný. Na hlavě vidíme ještě kaštanově hnědé vlasy, v pootevřených ústech zdravé bílé zuby. Jeho oděv se skládá z korzetu z červené hedvábné látky. Kolem krku bílé hedvábné krajky, široké španělské kalhoty z černého tlačeného sametu s černými hedvábnými …, bílé hedvábné punčochy, boty s vysokým nástavcem..
  8. ve dvou v sobě ležících starých černě natřených rakvích z měkkého dřeva, odpočívá ženská postava asi 18 letá. Hlava je zcela holá, ústa pootevřená. Pod hlavou polštář z černého sukna, úzké černé nové laciné šaty. V rakvi též kousek zelené tuniky a nad rakví na prkně napříč leželo nahé tělíčko dítěte bez hlavy, starého sotva osm týdnů. (Zřejmě se jednalo o ženu zemřelou i s dítětem v šestinedělí)
  9. rakev je stará z měkkého dřeva, černě natřená a odpočívá v ní ženské tělo, na hlavě nemá žádné vlasy. Oděv tvoří černá atlasová tunika s černým korsetem.
  10. rakev vypadá jako předchozí. A odpočívají v ní dvě dívčí těla a ještě vrchní část mužského těla s hlavou.
  11. rakev starého původu, leží v ní ženská osoba bez vlasů, oděna do černého hedvábného šatu s četnými krajkami a bílých hedvábných punčochách bez bot.

Z výše řečeného je patrné, že zřejmě žádná z mumií neodpočívá ve své původní rakvi, že u moha ženských osob oděv neodpovídá době jejich úmrtí a že zřejmě bylo použito oděvů od vetešníka, aby z nouze byly oděny Z výše uvedeného popisu oděvů je patrné, že se ve velké části jedná o typický renesanční šat, sestávajcí z upjatého živůtku (kazajky, korzetu), prostřihávaných rukávů, vatovaných krátkých kalhot, přiléhavých punčoch. Typický byl baret, jak se zkracují vlasy, je větší pozornost věnována vousům ( knír a ostrá bradka). Nechyběl ani krajkový límec či okruží. Objevuje se i oděv vojenský a společenský, i reformační. Hedvábí, samet, krajka odpovídaly společenskému postavení zemřelých. Který však z nich je onen pověstný Florián a Rosina? V 70. letech 20. století byl proveden antropologický rozbor a ošetření mumií Dr. Eugenem Strouhalem.

text: Irena Bukačová

[1] Anton Fischer, Die Gruft der Herren Griesbeck Ritter von Griesbach, Pilsner Anzeiger, č. 1 - 1848

 

Oděvy kralovických mumií

Zpráva o stavu dochovaného textilu v hrobce rodiny Grispeků z Griesbecku ve farním kostele v Kralovicích

Zpracovala: Mgr. Veronika Pilná

NPÚ ÚOP v Plzni, odd. EDIS

pilna@plzen.npu.cz

Aktuálně se v hrobce nachází celkem 12 pochovaných těl s hodnotitelnými textilními pozůstatky. Celkem 7 těl má na sobě torzálně dochovanou autentickou pohřební výbavu, 4 pochovaní se v současné době nacházejí v sekundárně pořízených „rubáších“ z počátku 19. století (jak zmiňuje Fischer, 1848) a jedno z těl je s dochovanou jedinou oděvní součástkou z doby pohřbu. Všechny dochované oděvy lze střihově, materiálově i celkově analogizovat k dochovaným dobovým vyobrazením i dochovaným oděvům.

1 – tělo považované za Floriána Gryspeka. Oblečen do kabátce z černého zřejmě hedvábného damašku s černým premováním a černých hedvábných tvz. „plunder“ (či „plunderhose“) s výraznými lemy. Na levé noze je nazuto torzo střevíce s osmičkovou podešví vypracovaného rámovou technikou (typickou pro toto období).

2 -Zřejmě ženské tělo, pravděpodobně převlečeno do černých hedvábných šatů s hedvábným límcem v empírovém stylu. Oděv upraven jako rubáš rozměrným rozparkem v části zad. (Toto tělo ve stejném stavu popisuje Fischer.) Vzhledem k tomu, že tělo má ruce překřížené na hrudi, což stěžuje možnost převlečení, bylo by potřeba k jistému určení datace pohřební výbavy podrobnější rozbor textilie.

3 – starý muž. Podle autentické pohřební výbavy lze předpokládat, že se jedná o nejstarší pohřbené tělo v kryptě, což je ovšem v rozporu s obecně přijímaným určením těla Floriána Gryspeka. Muž byl pohřben v bílé lněné košili s manžetami zdobenými paličkovanou krajkou. Na dolní polovině těla měl oblečeny kalhoty tvz. „poctivice“ podložené několika vrstvami výztuhy, které působí jako vatováním. (Zcela přesný tvar kalhot by bylo možno potvrdit po podrobném přeměření dochovaného zbytku a délek na těle, což jsme vzhledem k časovým možnostem nestihli.) Na trupu je dochován silně vycpávaný černý hedvábný kabátec (wams, doublet). Vycpávání bylo před rokem 1600 oblíbeným způsobem, jak oděv tvarovat. Přes kabátec má dále oblečen černý damaškový plášť bez šňůrování. Na hlavě má dodnes posazenou čapku z hnědého hedvábného sametu. Na nohou jsou dochovány hedvábné pletené sešívané punčochy a levé noze hedvábný střevíc s prostřihy s koženou podešví ve tvaru, jaký byl opět obvyklý před rokem 1600.

4 – starý muž v dolmanu. Mužské tělo oblečeno do černého hedvábného pláště se šňůrováním tvz. uherského pláště či dolmanu. Na nohou dochovány potrhané pletené hedvábné punčochy.

5 – Blažej Gryspek. Mužské tělo oblečené v barevný, nákladný šat s kovovými prýmky. Podle Fischerova zápisu se jedná o Blažeje Gryspeka. Do současnosti se dochoval spodní kabátec z bílého damašku s barevnými červenozelenými květy zdobený prýmkem ze zlatého či stříbrného dracounu zapínaný na drobné nitěné knoflíky ze stejného materiálu. Na tento spodní kabátec byl oblečen ještě druhý vpředu otevřený (též zvaný kazajka, „jacket“) ze žlutého hedvábného smyčkového sametu s drobnými florálními motivy. I svrchní kabátec byl premován zlatými prýmky a celý je podložen jemným hedvábný plátnem. Ze stejného materiálu jako svrchní kazajka byly ušity i široké plundry a ozdobeny stejnými zlatavými prýmky. Na nohou má oblečeny hnědé hedvábné punčochy. Z boty zbyl jen jeden svrchní dílec koženého střevíce.

6 – Rosina (?) Žena oblečená v dlouhém černém hedvábném španělském plášti typu „ropa“ lemovaném černými prýmky a v bílé lněné košili (zachovány zbytky manžet). Zachována část střevíce s osmičkovou podešví ze světlé usně se špičkou potaženou hnědým hedvábným sametem a ozdobený hnědou atlasovou stužkou.

7-Tělo opatřeno jen levou punčochou ze žluté hedvábné příze s tmavozeleně odlišenou špičkou. V rakvi volně položena dochovaná punčocha bílé barvy snad z poč. 17. století.

8a a 8b Dvě dívčí (?) těla převlečená do světlých hedvábných šatů v empírovém stylu. Starší má oděv s krátkými rukávy. Mladší je oblečena naopak do šatů s dlouhými rukávy na zápěstí stažené zelenými hedvábnými stuhami.

9 - mladá žena. Mladá žena v torzu černých hedvábných šatů v manýristickém stylu s upnutým živůtkem zakončeným tvz. husím břichem. Oděv je zdoben černými hedvábnými prýmky. Rukávy se nedochovaly.

10 - Pravděpodobně postava vydávaná ve Fischerově době za duchovního. V bílých empírových šatech či rubáši s černým krajkovým límcem.

11- Muž pohřbený do purpurového prostřihávaného kabátce se světlými prýmky a černými plundrami z hedvábného smyčkového sametu s florálními motivy s ozdobami z černých prýmků. Na těle dochované zbytky lněné košile. Na hlavě klobouk z hnědého hedvábného sametu obroubený hnědou hedvábnou stužkou. Nohy jsou stále oblečeny do světlých hedvábných punčoch s podvazky z hedvábných stužek a obuty do páru střevíců s osmičkovou podešví šité rámovou technikou.

U všech dochovaných oděvů lze alespoň částečně kresebně rekonstruovat pravděpodobný původní vzhled. V příloze následují kresebné rekonstrukce oděvů u těl č. 5 a č. 11.

V Plzni dne 1. 3. 2012 Mgr. Veronika Pilná

Literatura

• Bukačová, Irena: Kostel sv. Petra a Pavla v Kralovicích. Muzeum a galerie severního Plzeňska v mariánské Týnici a Občanské sdružení Gryspek pro záchranu kostela sv. Petra a Pavla v Kralovicích ve spolupráci s Nadačním fondem Mariánská Týnice, 2010, ISBN 978-80-87185-11-7.

• Fischer, Anton: Die Gruft der Herren Griesbeck : Ritter von Griesbach, und die Schicksale dieses Geschlechtes, nach historischen Quellen, mit einer Abbildung des Mausoleums, dann dem Blane der Gruft / von Anton Fischer. Plzeň. M. Schmid, 1848.