Historie kostela

Jednolodní farní kostel, zmiňovaný již v roce 1250, byl renesančně upraven v letech 1575 – 1581. Rozměrná stavba s obdélnou lodí, užším, trojboce uzavřeným presbyteriem s opěráky. Na severní straně je do lodi vtažena hranolová věž s cibulovou bání. Nad presbyteriem je sanktusník. Na jižní straně přiléhá ke kněžišti velká čtvercová kaple.

 Průčelí kostela je členěno pilastry do tří polí, která jsou vyplněna nikami a kde se střídá bíle omítnuté zdivo s cihlovým. Štít je zakončen těžkými vázami a tak získává renesanční průčelí, ojedinělé v Evropě , manýristické rysy. Boční průčelí vyzděno z režných cihel a ostatní pokryto sgrafity. V přízemí obíhají slepé arkády, nad nimi lomená okna.

Vysoký řád spojuje také přízemí a tribuny uvnitř kostela, kde štíhlé toskánské pilastry nesou těžkou klenbu, na níž navazují valené klenby tribun s kazetami ve štuku. Loď byla při stavbě nově zaklenuta stlačenou valenou klenbou s lunetami a kazetami. Koncepce jednolodního prostoru s tribunami mezi opěrnými pilíři zv. „Wandpfeilkirche“ je v renesančním stavitelství střední Evropy výjimečná. Je pozoruhodnou syntézou soudobých klasických, manýristických prvků italských, německých i domácí české renesance. Autorem kralovického kostela je pravděpodobně Bonifác Wolmut, který navrhl řadu staveb pro Ferdinanda I. na Pražském hradě.

V jižní kapli byla z popudu Floriána Gryspeka zřízena rodinná hrobka, ve které dodnes odpočívají v prosklených rakvích členové rozvětvené rodiny Gryspeků. Zachovalost ostatků těl, která je raritou, jim vysloužila označení kralovické mumie. V kapli je epitaf Gryspeků z r. 1593. Jedná se o významnou památku renesančního umění v západních Čechách od Hanse Bulea z Řezna, Samuela Brauna z Kadaně a Krištofa Harwiga z Wernigerodu.

Na kruchtě barokní varhany z r. 1689 s řezbami hudoucích andělů.

 Hlavní oltář kostela je pozdně renesanční z 2. poloviny 17.stol. se sochami světců Petra, Pavla, Ondřeje a zasklenou skříní se sousoším Zvěstování Panny Marie z Mariánské Týnice.


 


text: Irena Bukačová