Florián Gryspek z Gryspachu

Florián Gryspek (1509-1588) pocházel z jedné z nejstarších bavorských  šlechtických rodin, jejíž sídlo Griesbach leží v Dolním Bavorsku, kde tento rod Gryspeků nepřetržitě žije od středověku. K nejstarším známým předkům patří podle rodové genalogie Adalbero de Griesbach, doložený mezi lety 1096-1120. Jeho rod pokračoval po staletí v šlechtickém vzestupu i v rozmnožování majetku,  a protože byl obdařen četným potomstvem, museli se mladí Gryspekové  často ohlížet po vojenské, církevní a dvorské službě. 

Florián  se narodil dne  18. 12. 1509 v Innsbrucku. Jeho otcem byl Georg Griesenbeck z Griesbachu         (+ 1525) a matkou Kateřina z Grünhof, kteří měli ještě čtyři další syny. Floriánův otec Georg, představující desátou generaci rodu, opustil rodový zámek Gryspach v Dolním Bavorsku, aby  se vydal za službou a kariérou. Roku 1493 se stal úředníkem císařské kanceláře a dvorním radou v Innsbrucku, kde rodina, když se Florián narodil, žila. Když roku 1525 Georg zemřel, patřil k nejstarším úředníkům v dvorských službách habsburských císařů Maximiliána I. a Karla V. Zahájil  tak rodinnou tradici Gryspeků jako úřednické šlechty v habsburských službách a na jeho dobré jméno mohl navázat i syn
Florián. Ten se pro svoji kariéru připravil poměrně dobře, protože rodina dbala na studium a investovala do něj i značné prostředky. Studoval na italské univerzitě v Boloni římské právo a na pařížské Sorboně filosofii a teologii. Jeho vzdělání, rodinná tradice a otcova blízkost k císařskému
habsburskému rodu vedly Floriánovy kroky také do dvorských služeb, a to ke králi Ferdinandu I., který zahajoval v roce 1526 svoji vládu v Čechách. Tento první habsburský panovník na českém trůnu dával přednost katolickým cizincům před domácí protestantskou šlechtou. Do služby k Ferdinandu I. mladého Gryspeka doporučil osobně  sám císař Karel V., protože jej znal z innsbruckého dvora.  Svoji kariéru na Pražském hradě zahájil jednadvacetiletý mladík v roce 1530 jako královský sekretář a jeho prudký karierní postup jej vynesl až do role komorního presidenta (tj. ministra financí). Za svého dvorského působení  sloužil třem po sobě  následujícím českým králům a německým císařům - Ferdinandu I.,  Maxmiliánu II. a Rudolfu II. Florián Gryspek byl zdatným diplomatem, humanisticky vzdělaným společníkem a spolehlivým úředníkem, který sloužil panovníkům celkem 58 let. Hlavní ctností pro něj byla především věrnost panovníkovi a jeho náboženství. To mu vyneslo několik
konfliktů s českou šlechtou, která využila v roce 1547 nepřítomnosti panovníka, který jel do boje proti Šmalkaldské jednotě, tedy proti protestantům, a Gryspeka zajala a uvěznila v Bílé veži na Pražském hradě. Když se král vrátil, Floriána osvobodil a rehabiltoval a jeho příchylnost odměňoval  nadále darováním statků a uznáním. Rok 1547 byl i pro Kralovice významným, tehdy byly na žádost Floriána Gryspeka povýšeny již zmíněným Ferdinandem I. na město.

Musíme se však vrátit do roku 1539, kdy Floriánovy vztahy ke Kralovicím začaly. Když  byla totiž  v tomto roce plaským opatem zastavena polovina Kralovic tehdy neznámému ambicioznímu královskému úředníkovi, sotva třicetiletému Floriánu Gryspekovi, nebylo ani zdaleka jasné, co toto setkání pro Kralovice přinese. Plaské panství, jehož součástí od středověku Kralovice byly,  bylo zastavováno často, věřitelé se střídali, sami zadluženi spláceli dalšími zástavami. Teď však poprvé byly
Kralovice zastaveny cizinci, který pocházel ze vzdáleného Tyrolska a zakotvil v českých zemích spolu s Habsburky. V roce 1543 získal Florián Gryspek i druhou polovinu Kralovic a zástavní držení mu bylo potvrzeno na čtyři generace. To dalo Kralovicím a kaceřovskému panství, jehož se staly součástí,
téměř stoletou perspektivu a zvýšilo i gryspekovský zájem o jejich rozvoj.

Florián Griespek představoval v předbělohorské době typ šlechtice byrokrata a intelektuála. Spolu s dalšími stoupenci Ferdinanda I. se podílel před polovinou 16. století osobně na postupné byrokratizaci  české královské komory, zvládal agendu registrátora, sekretáře i komorního rady a brzy se stal nepostradatelným úředníkem v habsburských službách. Stejný pragmatismus jako ve správě
královských financí projevoval Florián i u svých statků, kde jednak přesně registroval příjmy a povinnosti poddaných (Kaceřovský urbář) a vydával předpisy, týkající se správy vrchnostenských hospodářských podniků (Instrukci nelahozevská, 1588) a stanovy pro nelahozeveské panství (Griespekův řád selský čili artikulové soudní na panství nelahozeveském 1588). Jasný smysl pro
zakotvení práv a povinností znamenal pokrok a racionalizaci sociálně ekonomických vztahů.

Přestože Florián žil již více než deset let v Čechách, našel svoji manželku v Innsbrucku. Roku 1542 se oženil s Rosinou Helzelovou ze Silianu a v témže roce se mu jako první ze 24 dětí narodil Václav (1542-1590), který byl pokračovatelem rodu.  Rosina Hölzelová pocházela z rodiny císařského rady a tyrolského komorního prezidenta Blasia Hölzela ze Silianu (1460-1526), který měl deset dětí. Zanechal jim  značný majetek a dceři Rosině dal 1600 zl ., které jí byly pojištěny jako věno na statku Kaceřově v zemských deskách, který Florián získal. Rosinina sestra Alžběta byla provdána za Wolfganga
Vollanda von Vollandseck, který byl sekretářem královny Anny, manželky krále Ferdinanda I. Další sestra Kateřina získala panství Kočov na Tachovsku s dvorem a deseti vesnicemi, a měla jedinou neprovdanou bezdětnou dcerou, po níž  statek zdědil Florian Gryspek, který jej zanechal jako jedno ze sedmi panství, které v Čechách získal, svým synům. Založil jimi českou větev rodu a získal zde pozemkový majetek a také erb. Revers k české zemi složil Gryspek ve 30. letech 16. století a obnovil jej 10. května 1557.

Za Ferdinanda I. (1526-1564) byly velmi úzké vztahy k Tyrolsku a tak si Florián Gryspek zachovával kontakty s Innsbruckem. Také Floriánovi bratři se objevují v habsburských službách. Ernst Gryspek byl spolu s Floriánem pověřen Maxmiliánem II. jako komisař k průzkumu kutnohorských dolů,
Hannsen(Jan) Gryspek je doložen jako komorník v doprovodu arcivévody Ferdinanda Tyrolského do Prahy roku 1565. Již 2. října roku 1561 byl přijat za obyvatele Čech.

  

Florián se honosil erbem, který měl zajímavý vývoj a jehož podobu zachytily i osobní medaile, které si dával razit k různým životním příležitostem. První byla z roku 1536 s latinským osobním krédem
"Invia virtuti nulla est via (Bez ctnosti není cesta nebo Pro ctnost není žádná cesta nepřekonatelná) a "Improbus labor omnia vincit" (Vytrvalá práce vše překoná).

Ještě dříve než získal Florián Gryspek statky po Čechách, po několika letech pobytu v Praze získal v roce 1538  Florián Gryspek dům na Hradčanech a sice od Metropolitní kapituly, v těsném sousedství Pražského hradu. Po požáru Hradu v roce 1541 jej výrazně přestavěl a zůstal jeho majitelem až do roku
1561, kdy se stal základem budoucího arcibiskupského paláce. Gryspekův hradčanský dům byl i vyjádřením společenského postavení a Florián se tak zařadil se svým sídlem po bok paláců nejstarší české šlechty, k níž jako katolík a cizinec zpočátku neměl žádný přístup. Když byl Ferdinand byl roku 1558 korunován na císaře,  jako vnější projev své podpory katolické církvi dosáhl konečně obnovení pražského arcibiskupství, na jehož stolec dosedl Brus z Mohelnice, po 140 letech první pohusitský
arcibiskup. Aby mohlo být sídlo arcibiskupství na Pražském hradě, vykoupil panovník od Gryspeka jeho hradčanský palác a Florián Gryspek si pak zakoupil na Malé Straně jiný dům v Karmelitské ulici, kde jej připomíná pamětní deska.

Majetkový vzestup  Floriána Gryspeka doprovázela stavba zámků a sídel (Kaceřov, Nelahozeves) a také přestavba kostela Petra a Pavla v Kralovicích, k němuž byla přistavěna i rodová hrobka. Ze své funkce
při císařském dvoře se Florián Gryspek seznámil s italskými renesančními umělci a přivedl je do služeb i na svá panství, kde k výstavbě zámku využíval nejen jejich služeb, ale též štědré panovníkovy podpory.

Ani on sám však nebyl lakotný a patřil k předním rytířským mecenášům humanistického písemnictví, neboť podporoval nejen četné humanisty, ale také patřil k nevelké skupině "sponzorů", kteří poskytovali prostředky na vydávání českých knih.  I když se hlásil ke katolicismu, udržoval čilé písemné styky s věhlasnými evropskými reformátory. První setkání Gryspekovo s předními představiteli reformace bylo na říšsském sněmu v Augsburgu, který svolal Karel V. k sjednocení v otázkách víry. Gryspek se ho účastnil v doprovodu českého krále Ferdinanda I. a zde se poprvé setkal s Filipem Melanchtonem, který zastupoval Luthera s návrhem na "Confessio Augustana". Císař Karel
V. s návrhem nesouhlasil, což vedlo k odtržení náboženství. Setkání s mírným a uvážlivým Melanchtonem znamenalo pro Gryspeka významný kontakt s tolerantním humanismem a také s Melanchtonem udržoval následně několik let čilou korespondenci. Melanchtonovi žáci byli údajně též častými hosty na Floriánových zámcích Kaceřov a Nelahozeves. Zde se scházeli literární
a filosofické osobnosti, za jejichž podporu, ačkoli patřili do opačného tábora, se u panovníka Grypek přimlouval. Byl to například známý humanista a žák Melanchtonův, lektor pražské university, Matouš Collinus, kterého i proti panovníkovi Gryspek podporoval. Podpořil také dva jáchymovské pastory, luterány, a to teologa Jana Matthesia, kazatele a životopisce Lutherova, a kantora a učitele
v latinské škola Niklase Hermanna, který vydal vlastní sbírku náboženských luteránských písní, které se zpívají dodnes. Není divu, že tito reformátoři a luteráni svému katolickému dobrodinci vzdávali úctu ve svých básních a literárních dílech. Přestože jinému z úředníků by taková podpora protestantů neprošla, Gryspekovi panovník toleroval jeho zbožnost spojenou s kosmopolitní kultivovaností.  Když
vstoupil  v platnost augsburský mír, znamenalo to "cuius regio eius religio", tedy jaké náboženství vyznává pán země, takové budou mít i poddaní, Gryspek  poddané na svých panstvích nenutil ke své formě víry a dal tak fakticky lidem náboženskou svobodu,  pouze však s jednou podmínkou, že každou neděli a svátek musí jít do kostela na bohoslužbu.

Jeho syny v mládí vzdělávali humanističtí preceptoři nekatolického vyznání a pravděpodobně pod vlivem Filipa Melanchtona je poslal později studovat na nekatolické univerzity v Altdorfu, Basileji,
Štrasburku a Paříži.  Podle otcova vzoru  patřili také synové k významným mecenášům literatury na přelomu 16. a 17. století. Sňatky s českými šlechtičnami z nekatolických rodů, příklon k evangelické víře a politické postoje některých Floriánových synů v českém stavovském povstání 1618-1620, za něž jim byl konfiskován majetek, dokládají, že již v druhé generaci rod Griespeků splynul s českým stavovským prostředím a odcizil se zájmům centralistické královské politiky.

Po smrti Ferdinandově nastoupil jeho syn císař Mamilián II. (1564.1576) a také jemu Florián sloužil jako důvěrník a tajný rada. Maxmilián byl vůči protestantům tolerantnější než jeho otec a tak Florián se tehdy obrátil na utrakvistickou konsistor, aby mu poslala své duchovní a od té doby se v gryspekovských kostelích také celebrovalo v ritu podobojí. To byl jeho první krok tímto směrem, který byl samozřejmě trnem v oku plaskému klášteru a zvláště když si pozval nejen utrakvistické, ale dokonce luteránské pastory na svá panství, což bylo od roku 1570. Sám však zůstal katolíkem až do své smrti. Florián zemřel 29. března 1588 v Nelahozevsi a o čtrnáct dní později byl pohřben do kralovické hrobky v kostele Petra a Pavla. Synové mu dali pořídit nádherný epitaf a sami byli později tako do
hrobky uloženi.

Česká větev, i přes četné Floriánovo potomstvo, vydržela jen o něco déle než ony čtyři generace, poslední český Gryspek zemřel roku 1678 v Střeziměři na Klatovsku.

Kralovice za Floriána Gryspeka zažily zlatý věk svého vzestupu, emancipace a právního povznesení. Když se vrátily pod panství plaského kláštera, byly zase jen obyčejným poddanským městem, v němž rod Gryspeků připomínal renesační kostel a zámek, který však ve 20. století beze stopy zanikl. Dominanta města, kostel Petra a Pavla, však stále zašlou slávu předního královského úředníka, bude ještě dlouho připomínat a pokud se podaří realizovat projekt "gryspekovského mausolea", dozví se i návštěvníci kostela něco o životních osudech české větve Gryspeků.   

1509   * 18. 12. Innsbruck

1530 přišel do Prahy

1532 sekretářem české královské komory

1537/1538 komorní rada, získává dům na Hradčanech

1539 vyplácí polovinu Kralovic jako zástavu spolu s Kaceřovem

1542 vojenský rada

1543 získává druhou polovinu Kralovic, zceluje panství, zástava na 4 životy

1547 zavřen v Bílé věži na Pražském hradě českými stavy

1547 povýšení Kralovic na město

1547 místodržitelem v Čechách Ferdinand Tyrolský, syn Ferdinanda I.(1547-1567)

1549 získává zástavu na panství Nečtiny, 1557-8 je získává dědičně

1557 koupil Kočov u Tachova

1558 kaceřovský urbář

1571 koupil panství Libštejn

1588 Instrukcí nelahozeveská

1588 Griespekův selský řád čili artikulové soudní na panství nelahozeveském

1588 29. 3.  zemřel v Nelahozevsi

1593 pořízen epitaf v kostele Petra a Pavla v Kralovicích


Text: PhDr. Irena Bukačová