Příběh uvězněné poštolky

Je čtvrtek 15. 4. 2016 dopoledne, na telefon naší záchranné stanice živočichů se dovolal pan farář Pavel Vrbenský z římskokatolické farnosti Kralovice. Poklidným hlasem mi vysvětluje, že ve věžičce střechy
kostela v Kralovicích uvízla pravděpodobně poštolka. Že tam asi prolétla z velké půdy kostela a že věžička je poměrně složitě přístupná, zabezpečena pletivovými rámy. Operativně se domlouváme na zásahu s  tím, že přístup do kostela je zajištěn a že na nás čekají.

Na místo jsem dorazil až odpoledne. Ve čtvrtek po obědě totiž přibírám do služby svého nejlepšího parťáka Haninu, a tak jsme vyrazili do Kralovic společně. Přijeli jsme ke kostelu a pan farář se zrovna vracel z Plzně, pozdravili jsme se a ihned společně vyrazili na půdu.

"Bude tam už asi pár dní, obyvatelé sousedníhodomova pro seniory mi říkali, že ji tam přes pletivo krmí nějaký druhý pták, jinak by si toho ani nevšimli", vyprávěl pan farář, když otvíral krásné staré dřevěné dveře do kostela. Pak jsme šli kolem oltáře do zákristie s vyřezávaným nábytkem a po sešlapaných dřevěných schodech stoupali na půdu. Celou cestu byly na stěnách nejrůznější obrázky a výjevy s křesťanskými motivy. Něco v rámečku, něco jen tak na tvrdém papíru, něco barevně, něco černobílé, něco viselo, něco jen tak opřené o zem. Pan farář otevřel další dveře a vešli jsme do prostoru obrovské půdy, po trámu a schůdkách pod střechu na prkennou lávku a po ní až úplně do zadní části kostela. Tady byl další žebříček, plošinka a žebříček. Celou dobu jsem nesl malou Hanču v náručí, po žebřících jsme vylezli až do malé zvoničky, odšroubovali krycí měděnou stříšku a protáhli se do prostoru věžičky, kde byla uvězněna ona samice poštolky obecné. Ihned po pletivu vyšplhala nahoru do trámoví. Postavil jsem malou Haninu na ochoz a sáhl pro poštolku. Chvilku jsem se kochal rozhledem a výškou, přičemž se ozvalo: "Jé tatí tady je zvoneček - můžu?" a hned vzápětí se ozvalo hlasité bim. "Ten pěkně zvoní", pokračovala Hanina.  Nevím, co se honilo hlavou panu faráři dole na půdě, ale mně ono bim  znělo v uších ještě celou cestu dolů. Strčil jsem poštolku do plátěného pytlíku a vrátili se s Haninou po žebřících na půdu. Dole nás pan farář provedl po kostele a řekl něco o jeho historii, oltáři a sochách. Venku jsme pak poštolku okroužkovali, nafotili a vypustili přímo na místě. Rozloučili se s panem  farářem, poděkovali za spolupráci a spokojeně se vydali na cestu domů.

A kde že je ta románová pointa celého příběhu?

Byť to možná není úplně na první pohled patrné, tak tento příběh poštolčího páru na kostele  Kralovicích je vlastně hned několik samostatných příběhů dohromady.

Samice poštolky obecné, hledající vhodné místo k hnízdění, pravděpodobně prolezla nějakou skulinou pod střechou až na velkou půdu kostela, nemohla však najít cestu ven, a tak vyrazila za světlem. Prolezla
další skulinu a dostala se až do kostelní věžičky. Ta však je zabezpečena pletivem, a tak od svobody a volné oblohy nad Kralovicemi ji dělil pevný pletivový drát. Nevím, jak by to všechno dopadlo, kdyby ji po celou dobu, co byla samička uvězněná ve věžičce, nezásoboval krmením její sameček, který zůstal venku. Uvnitř věžičky jsme totiž našli nejenom samičku, ale i několik čerstvých kůžiček a zbytků od hraboše polního. Navíc to, že dravce uvnitř zásoboval krmením jiný dravec z venku, potvrdili i senioři z místního domova důchodců a svědčil o tom i výborný výživný stav uvězněné samičky.

Takže zatímco kolega Petr Švehla z Chebu, velký milovník zvířat a ochránce přírody, by určitě řekl: "I zvířata mají svoji duši, rozum i cit a věrnost samečka uvězněné samičce by pro nás lidi měla být
příkladná, protože to je prostě čistá láska", já zcela pragmaticky říkám: "Sameček je v toku a to, že krmí samičku, je v tomto období zcela běžné, vše dělal na základě nějakého pudu a možná mu ani nevadilo, že je zavřená ". Svůj příběh "putování za světlem" v tom určitě našel i pan farář a obyvatelé sousedního domu pro seniory. Své v tom bezesporu našla i malá Hanina, která se zase podívala někam, kam se asi moc jiných dětí jen tak nepodívá.

Prostě každý si z toho vzal své a ještě všichni máme dobrý pocit ze záchrany poštolky.   

 Zpracoval:

Za DES OP Karel Makoň DES OP
(777 145 960)